Svěřenské fondy v rozhodnutích soudů za poslední 2 roky - díl 3

18.10.2023

Svěřenské fondy jsou běžnější nejen v běžném životě, ale též u soudů. Rozhodovací praxe se nejen ustaluje, ale objevuje též nové otázky. Co se událo? Kam judikatura spěje?

Výběr těch nejzajímavějších naleznete v této sérii článků. Přináším a glosuji rozhodnutí jak zásadní a nová, tak stručná sloužící pro potvrzení dosavadních trendů. Ke každému doplňuji krátký komentář.

Třetí díl se soustředí na insolvenční řízení, vrací se k otázce výživného, změně statutu a připomíná rozhodnutí týkající se advokátů.

U rozhodnutí soudů nižších stupňů nelze vždy určit, zda jsou pravomocná. Případné odkazy se týkají vždy konkrétního komentovaného rozhodnutí.

Nahlédněte též na první a druhý díl.

Svěřenský fond v předběžném opatření v incidenčním řízení (1)

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 253 Icm 2268/2022-17 ze dne 31. 8. 2022

Usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 101 VSPH 925/2022-37 ze dne 5. 1. 2023

Svěřenské fondy se začínají objevovat v incidenčních sporech a soudy s nimi (správně) pracují jako s jakýmkoli jiným nabyvatelem majetku dlužníků.

V probíhajícím insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze navrhl v incidenčním sporu C3 insolvenční správce nařízení předběžného opatření, kterým by žalovaným bylo zakázáno nakládat s bytovou jednotkou. Bytová jednotka byla dlužníkem vyčleněna do svěřenského fondu před zahájením insolvenčního řízení. Žalovaní jsou správci fondu. Žalovaní se snažili jednotku převést. Insolvenční správce uvádí dříve podal odpůrčí žalobu podle § 242 InsZ, neboť měl za to, že vyčlenění bytů dlužníkem představuje zkracující jednání.

Městský soud v Praze návrhu vyhověl, neboť měl za osvědčené, že převodní katastrální řízení vskutku probíhá a za osvědčený měl rovněž nárok.

Žalovaní podali odvolání, v němž namítají zejména, že jednotka je zatížena zástavním právem ve prospěch bývalého jednatele dlužníka. Jakékoli zpeněžení by tak přineslo výnos jemu, nikoli věřitelům. Insolvenční správce kontroval uváděním nepravidelností při sjednání kupní ceny a dostatečnou hodnotou jednotky.

Vrchní soud zdůraznil potřebu ochrany věřitelů a předběžné opatření potvrdil.

Samotné insolvenční řízení není dosud ukončeno; ukončen není ani tento spor.

Svěřenský fond v předběžném opatření v incidenčním řízení (2)

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 205 Icm 2629/2021-10 ze dne 24. 9. 2021

Usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 103 VSPH 904/2021-53 ze dne 9. 12. 2021

Podobně v insolvenčním řízení probíhajícím rovněž u Městského soudu v Praze podal insolvenční správce odpůrčí žalobu, vedenou jako pod číslem C1. Vzhledem k rozsahu sporu se další popis soustředí na argumentaci bezprostředně se týkající svěřenských fondů.

Fondy byly založeny v roce 2017, nemovitý majetek do nich vyčleněn také v roce 2017, úpadek dlužníka byl zjištěn dne 2. 6. 2021, nemovitý majetek byl prodán kupní smlouvou ze dne 30. 8. 2021.

Správce namítá, že dlužník vyčlenil svůj majetek do dvou svěřenských fondů. Fondy majetek se buď již pokusily majetek převést dále, nebo se toho insolvenční správce přinejmenším obává. Insolvenční správce proto žaloval správce těchto dvou fondů a také nabyvatele části majetku, rekreačního komplexu ve Špindlerově mlýně. Insolvenční správce argumentuje, že vyčlenění bylo ryze účelové jednání, mj. proto, že dlužník ve fondech vystupuje nadále jako obmyšlený. Odporováno je už vyčlenění do svěřenských fondů. Insolvenční správce se obával dalších převodů a navrhl nařízení předběžného opatření.

Městský soud v Praze předběžné opatření nařídil. Poznamenal též, že dispozice s majetkem fondu podléhají souhlasu dlužníka, shledal tedy pokračující kontrolu dlužníka nad majetkem fondu (bod 9).

V podaných odvoláních nabyvatel rozporoval možnost dlužníka majetek ovládat (s argumentací, že souhlas k převodu není pokynem k převodu nebo samostatnou dispozicí); ani že souhlas konkrétně dlužníka nebyl možný. Svěřenský správce namítá totéž, doplňuje, že dlužníkovi chyběla motivace zkracovat věřitele.

Vrchní soud v Praze nařízené předběžné opatření dílem potvrdil, dílem zamítl. Zamítl jej však pouze ve vztahu k nabyvateli, protože katastrální úřad návrh na vklad zamítl, odpadl tak důvod nabyvateli cokoli nařizovat, jelikož nabyvatel k majetku neměl žádné právo. Vůči nabyvateli bylo řízení později zastaveno.

Vrchní soud sdílel obavu z úniku majetku z fondů dříve, než bude rozhodnuto ve věci samé (bod 16[5]).

Dosud není ukončen ani incidenční spor, ani insolvenční řízení.

Výživné prostřednictvím svěřenského fondu? Stále s otazníkem

Usnesení Ústavního soudu č. j. III. ÚS 3382/21 ze dne 20. 5. 2022

Ústavní soud odmítl stížnost otce proti stanovení výživného. Otci bylo stanoveno výživné, načež zřídil svěřenský fond, ve kterém byl jedním ze dvou správců a prostřednictvím kterého hradil náklady pro dítě. Tedy otec vyčlenil značnou část svého majetku do fondu a fond nesl náklady. Otec se u obecných soudů domáhal, aby byla jeho osobní vyživovací povinnost současně snížena na symbolickou částku, současně však uloženo, že ji musí plnit nadále, právě prostřednictvím fondu.

Obec byl v řízení transparentní: doložil jak statut svěřenského fondu včetně jeho změny, tak smlouvu se správcem a především veškeré majetkové poměry fondu.

Otec se v průběhu řízení bránil argumentu ze strany soudů, že matku dítěte odsouvá do ponížené pozice a požaduje po ní, aby se fondu doprošovala o úhradu nákladů; případně že se svého majetku účelově zbavil či že jej skrývá. Otec již v odvolání a později v ústavní stížnosti namítal, že zejména soud prvního stupně věc nepodrobil diskusi a s uvedené argumenty zazněly nikoli na jednání, ale až v rozsudku, a to aniž by se vypořádaly s otcovými přednesy.

Otcův přístup byl jednoduchý: (1) výživné je a bude placeno; (2) pokud by nebylo, bude matka první, kdo se to doví a podnikne příslušné kroky: bude chtít, aby byla povinnost hradit výživné uložena znovu osobně otci a bude chtít výživné též zpětně; (3) matka není a priori v horší situaci, jelikož je množství otců, kteří neplatí vůbec nebo dostatečně, případně kteří žádný majetek nemají, majetek skrývají nebo o něj nešťastnou náhodou přišli; (4) matka je naopak v situaci lepší, jelikož je zajištěna kontinuita správy majetku a byly vypořádány nároky jiných dětí-spoludědiců; (5) otec se majetku „nezbavil“, když byl otevřený v tom, co fond vlastní; a konečně připomínal, že (6) nejde o matčiny peníze, ale o peníze (pro) nezletilého.

Soudy otcovu myšlenku odmítly. Shledaly, že žádný novátorský postup není možný. Trvaly na tom, že plnění výživného je osobní povinnost. Nepřijaly nástroj pro plnění výživného. Ústavní soud poznamenal, že otec by svou transformaci majetku matce vnutil.

Ústavní soud neshledal, že by nastíněné otázky představovaly mezeru v právu.

V zájmu transparentnosti dodávám, že právním zástupcem v této věci jsem byl já. Případ je v současném okamžiku uzavřen, omezuji se proto na jeho co možná objektivní popis. Navzdory tomu mám stále za to, že předestřené otázky nebyly vyřešeny správně a závěry byly zbytečně formální a nereflektovaly správně situaci, kdy otec – v praxi soudů možná výjimečně – žádný majetek neskrýval, ale naopak odhaloval.

Rozhodně by mělo být umožněno výživné plnit prostřednictvím jakékoli nástroje, pokud se na tom rodiče dohodnou.

Městská část správcem cizího majetku?

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 278/2021-25 ze dne 12. 1. 2023

Nejvyšší správní soud zvažoval, zda je městská část správcem cizího majetku ve smyslu občanského zákoníku. Uvádí (bod 29), že situaci lze připodobnit: hlavnímu městu zůstává jen „holé vlastnictví“ a naopak městská část nese řadu práv a povinností. Městská část sice vlastníkem spravovaného majetku není, případně jím být nemůže, ale to ji „nediskvalifikuje od možnosti majetek spravovat dle § 1400 občanského zákoníku“.

Rovněž tyto úvahy pomohly k závěru, že městská část má být účastníkem územního řízení na územní sousední městské části.

Změna statutu za souhlasu všech

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 7. 2022

Soud změnil statut svěřenského fondu proto, aby byla zajištěna možnost jmenovat „Protectora“ fondu z osob v přímé příbuzenské linii se zakladatelem.

Změna byla učiněna v okamžiku, kdy fond ještě neměl obmyšlené, všichni (včetně správců) jednali ve shodě a návrh podpořili a zakladatel se funkce protektora před podáním návrhu ze zdravotních důvodů vzdal, přičemž však vyslovil přání se do funkce vrátit, pokud se uzdraví, nebo statut změnit. Provedenou změnou tak má být umožněno lépe dosáhnout původního účelu fondu. Změna způsobu jmenování některého z aktérů fondu je přitom změnou zásadní.

Jinými slovy: fond zřejmě pouze zčásti plnil svůj účel, jelikož nebyli jmenováni obmyšlení. Mám za to, že právě toto bude v budoucnu jedním z kritérií, podle kterého budou soudy změnu statutů posuzovat. Bude nutné odpovídat na otázky: Do jaké míry fond funguje? Mění se nějaké pravidlo? Zavádí se nové pravidlo? Do jaké míry je komplementární nebo naopak rozporné s dosavadními pravidly?

Soud nepřímo nastiňuje další otázku výkladu § 1469 OZ. Soud totiž zmiňuje, že „navrhovatelé dostatečně osvědčili právní zájem na změně" statutu fondu. S „právním zájmem“ pracuje první odstavec § 1469 OZ, když hovoří o zrušení fondu. Druhý odstavec, který upravuje změnu (statutu), zmiňuje jako jediné kritérium pouze poměřování původního úmyslu zakladatele s navrhovanou úpravou. Druhý odstavec výslovně právní zájem nevyžaduje. Právní zájem nevyžadují ani relevantní ustanovení ZŘS (srov. § 95 ZŘS upravující účastníky řízení). Vzniká tak otázka, zda má navrhovatel zájem osvědčit, případně jaký.

Poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy není vinklaření – a co naopak tyto služby smí zahrnovat

Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 30/21 ze dne 19. 7. 2022

Veřejný ochránce práv, v souladu s názorem České advokátní komory, podal ústavní stížnost proti vládnímu nařízení č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností. Napadl úpravu zavedenou novelou č. 208/2021 Sb., která zavedla volnou živnost „Poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy“. Náplní živnosti jsou mj. služby spojené se vznikem svěřenského fondu, včetně zajištění zápisu do evidence svěřenských fondů (…) nebo sepsání statutu svěřenského fondu.

Veřejný ochránce práv argumentoval mj. tím, že tato živnost zavádí nerovné podmínky výkonu téže činnosti, resp. výseče téže činnosti: zakládání svěřenských fondů. Zatímco výkon advokacie je spojen s četnými překážkami, nová živnost je výrazně svobodnější.

Ústavní soud oponoval (zejména body 30 a následující nálezu), že činnosti se nepřekrývají, nová živnost nepředstavuje „výkon advokacie“. Zcela vyčerpávající odůvodnění není možné, ani nutné. Ústavní soud v bodu uzavírá, že (bod 36; a bod 39, což je shrnuto opět v bodu 46):

Správcem advokát? Pozor na náklady řízení!

Rozsudek Okresního soudu v Teplicích č. j. 20 C 412/2022-62 ze dne 17. 3. 2023

Toto rozhodnutí je hodné zaznamenání pro procesní úvahu: soud konstatoval, že skutečným vlastníkem žalobce byl prostřednictvím svěřenského fondu právní zástupce. Soud pohrozil, že by toto mohl zohlednit v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení:

(Tento článek vyšel též na serveru Právní prostor, a to dne 21. 9. 2023. Odkaz na článek: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/sverenske-fondy-v-rozhodnutich-soudu-za-posledni-2-roky-dil-3.