Svěřenské fondy u soudů: co nám za poslední rok judikatura říká?

Uplynulých dvanáct měsíců přineslo zajímavá rozhodnutí v oblasti svěřenských fondů. Která to jsou? A kam judikatura spěje?

Výběr těch nejdůležitějších najdete v tomto článku. Získáte přehledné informace, doplněné o popis a krátkou osobní glosu. I když se leckdy jedná o skutečně stručná rozhodnutí, jsou významná už tím, že patří k prvním vůbec. Mezi nejzásadnější řadím pochopitelně ta, která se věnují změně statutu fondu.

Sluší se také doplnit, že všechna rozhodnutí jsou pravomocná.

Jak označit žalovaného správce?

Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 27 Cdo 3033/2019 ze dne 15. 12. 2020

V tomto případu označila žalobkyně žalovaného jako “S. s. f. R., Svěřenský správce R. S.” Soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že žalobkyně ve skutečnosti žaluje svěřenský fond. Ten ovšem nemá právní osobnost, a tudíž není způsobilý být účastníkem řízení. Řízení bylo proto zastaveno.

Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozhodl, že řízení se nezastavuje. Dovodil, že žalobkyně jednoznačně uvedla, koho žaluje: svěřenského správce, nikoli samotný fond. Soudy nižších stupňů se proto mýlily.

Žádný fond, já chci dědit!

Usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 24 Cdo 1169/2020 ze dne 30. 6. 2020

Žalobkyně se domáhala určení, že (stručně) svěřenský fond byl založen neplatně a že jedna ze žalovaných nadále vlastní nemovitosti, které byly do fondu vyčleněny. Žalobkyně mimo jiné uvedla, že na určení jí záleží proto, že by nemovitosti mohla zdědit. Pokud totiž nebudou v majetku svěřenského fondu, ale stále vlastnictvím žalované, zdědit je může.

Soudy prvního i druhého stupně žalobu zamítly a jejich právní názor následně potvrdil i Nejvyšší soud. Soudy seznaly, že žalobkyně nemá právní zájem na určení, jelikož se žalovanou neuzavřela žádnou smlouvu, která by se nemovitostí týkala. Jde tedy o “cizí” právní jednání. Taktéž konstatovaly, že správa fondu ostatně zanikla, protože po změně zákonné úpravy nebyl fond včas zapsán do evidence svěřenských fondů. Klíčové je v takové situaci ohlídat správce, aby s majetkem fondu naložil, jak mu statut a zákon ukládají. Vzhledem k probíhajícímu trestnímu řízení to patrně nebude jednoduché.

Pozor na změny!

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 spis. zn. 33 Nc 1601/2020 ze dne 16. 11. 2020

Navrhovatelka, která byla současně správkyní i obmyšlenou, se domáhala změny statutu.

Svůj návrh věcně odůvodnila tak, že zakladatel chtěl fond použít jako alternativu závěti. Po čase však zjistil, že mu koncept nevyhovuje, jelikož by mohl narušit kontinuitu generací rodiny. Návrh totiž opomenul děti zakladatele.

Soud jí vyhověl a změnil okruh “způsobilých osob”, tedy osob, které se mohou stát obmyšlenými. Procesní odůvodnění návrhu odkazovalo mj. na preambuli statutu, podle níž si zakladatel vymezil právo statut změnit.

Soud se napřed zaměřil na procesní stránku. Cituji v plné šíři:

“Soud je v prvé řadě nucen konstatovat, že zmocnění zakladatele ke změně statutu, uvedené v jeho preambuli, není v souladu se zákonem. Právní úprava stojí na principu neměnnosti statutu svěřenského fondu. Svěřenský fond je institutem práva věcného. Zákon sám počítá s možnými změnami svěřenského fondu, a to zvýšením majetku (§ 1468 občanského zákoníku), případně počítá i se změnou statutu (ale jen postupem upraveným v § 1469 občanského zákoníku). Jestliže zákon nepřipouští jiné způsoby změny svěřenského fondu, resp. u změny statutu připouští pouze intervenci soudem při respektování původního účelu a jeho nahrazení podobným účelem, potom podle § 978 občanského zákoníku jakékoliv jiné změny nejsou účinné erga omnes (a contrario § 978 občanského zákoníku). Závěr o neměnnosti statutu po dobu trvání svěřenského fondu vyplývá nejen ze shora uvedeného, ale i z logického výkladu jednotlivých ustanovení. Pokud vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví, nemůže zakladatel, původní vlastník věcí vyčleněných do svěřenského fondu, zasahovat do statutu. Statut zakladatel sice vydává, ale v době, kdy má ještě věci ve svém vlastnictví a jako vlastník určuje, že tyto věci budou vyčleněny, a dále určuje, jakým režimem se bude nadále realizovat vlastnictví k těmto věcem, jaké užitky a kdy a komu z těchto věcí budou plynout a kdo má jaké povinnosti v rámci správy. Zakladatel vznikem svěřenského fondu však vlastnictví pozbude, a proto nemůže již nic měnit na tom, jak bude vykonáváno vlastnické právo k věcem vyčleněným do svěřenského fondu; i zakladatel (původní vlastník) musí sám respektovat, jak vše vymezil ve statutu. Ust. § 1452 občanského zákoníku změny statutu nepřipouští, ust. § 1468 občanského zákoníku připouští intervenci jenom zvýšením majetku, ust. § 1469 připouští úpravu statutu soudem. Proto není možné, aby si to vymínil zakladatel ve statutu, že on sám anebo jím určená osoba může zasáhnout do statutu a statut změnit. (srov. Beck online: Svěřenecké fonky (sic!) – statut, institut věckého práva, BA 5/2020.).”

Soud odmítl i odkaz na použití fondu jako alternativního řešení závěti: tehdy člověk rozhoduje o svém majetku. Zatímco pokud by měnil statut, rozhoduje o majetku cizím.

Soud proto uzavřel, že (a opět cituji široce):

oprávnění měnit statut svěřenského soudu náleží pouze soudu, a to za určitých striktních podmínek. Soud může změnit statut svěřenského fondu, pokud tak lze dosáhnout jeho účelu nebo mu lépe prospět. Podmínkou takového kroku je pouze to, aby byl v souladu s původním úmyslem jeho zakladatele. Žádnými jinými omezeními soud vázán není. Původní úmysl zakladatele může být vyjádřen pouze ve statutu, protože statut je projevem vůle zakladatele, jímž svůj majetek vyčleňuje a v němž stanoví podmínky fungování svěřenského fondu. Takový projev vůle má převahu nad všemi projevy dřívějšími (které případně nahrazuje) i pozdějšími (kdy již zakladatel nemá k vyčleněnému majetku vlastnické právo). Rozhodující je projev vůle vyjádřený ve statutu a případně též okolnosti relevantní pro jeho výklad. Je tedy nemožné, aby soud upravil statut v jeho podstatných částech, protože by se nevyhnutelně dostal do rozporu s vůlí zakladatele. To neplatí pro změny statutu ryze technické povahy, které v hlavních obrysech vůli zakladatele nezmění.”

V tomto případě vše dobře dopadlo. Soud přistoupil k “velmi širokému výkladu” pravidel fondu a děti do statutu doplnil. Dospěl totiž k závěru, že se zakladatel chtěl postarat rovněž o ně.

Rozhodnutí nicméně nevyznívá příliš přesvědčivě: soud se velmi rozsáhle zabýval tím, jak není statut možné změnit, jen aby nakonec širokým výkladem zjistil, čeho chtěl zakladatel dosáhnout. Soud neuvádí, z jakého pramene konkrétní úmysl zakladatele zjistil, ani z jakého jiného ustanovení statutu tento úmysl dovodil. Soud naopak výslovně odmítl přirovnat změnu fondu ke změně závěti.

Z kritického pohledu se naopak může zdát, že soud chtěl zakladateli spíše pomoci, a tak dosud neupravenou skupinu osob způsobilých stát se obmyšleným dotvořil. Nezdá se, že by v rodině vypukl rozsáhlejší spor. Pokud by tomu tak bylo, bylo by nutné se ptát, zda podobná úprava ostatní (potenciální) obmyšlené naopak nepoškodila.

Změna statutu vlastními silami?

Usnesení Okresního soudu Praha-východ č. j. 12 Nc 1401/2020-31 ze dne 10. 2. 2021

I v tomto případě soud posuzoval návrh na změnu statutu fondu. Šlo o výslovné doplnění pravidla, že správci mohou plnou mocí pověřit jednoho ze správců nebo třetí osobu ke konkrétnímu právnímu jednání nebo k právnímu jednání v dostatečně určitě vymezeném okruhu záležitostí. Soud konstatoval, že se jedná o doplnění technické povahy, s čímž lze souhlasit.

Dodávám, že takové doplnění je sice výslovné, ale částečně nadbytečné. Podle § 1401-1 OZ se totiž správce smí nechat zastoupit při jednotlivém právním jednání. Třebaže zde zákon doplňuje, že zastoupení je možné “jen” při jednotlivém právním jednání, vymezení použité soudem považuji za správný, třebaže rozšiřující výklad.

Soud však zamítl návrh, aby statut napříště obsahoval i pravidlo o tom, že zakladatel nebo obmyšlení mohou sami rozhodovat o změně statutu.

Soud svůj názor odůvodnil tak, že úprava svěřenských fondů je zařazena do části o věcných právech, přičemž od ustanovení o věcných právech se podle § 978 OZ nelze ujednáním odchýlit s účinky vůči třetím osobám. Navíc § 1469-2 OZ takovou možnost nepřipouští a svěřuje možnost úpravy či změnu statutu výhradně soudu.

Fond nemůže podnikat

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 31 C 512/2019-29 ze dne 11. 9. 2020

Navrhovateli byli zakladatel a současně svěřenský správce, jakož i svěřenská správkyně. Domáhali se změny statutu. Nově do něj mělo být včleněno, že předmětem podnikání fondu je výroba, obchod a služby uvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona.

Soud připomněl právní úpravu fondů, zdůraznil, že “je tedy smyslem institutu svěřenského fondu extenze individuální sféry vlastnické svobody a zatraktivnění investičního prostředí”.

Soud uzavřel, že návrhu na doplnění předmětu podnikání nelze vyhovět, jelikož “s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení, samotnou podstatu podnikání a svěřenských fondů, jež nejsou entitou s právní subjektivitou ani osobou dle ustanovení § 18 o. z. a slouží výhradně k účelu stanovenému v zákonem”. (citováno včetně textové chyby)

To však neznamená, že fond nemůže sdružovat osoby k podnikání ani přerozdělovat prostředky pocházející z podnikatelské činnosti. K přímému podnikání ale vhodný není. Ani není “podnikatelem”.

Fond není kasička správce!

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 401/2020-137 ze dne 19. 2. 2021

Co má společného svěřenský fond a náklady soudního řízení? Leccos, když si ze svěřenského fondu děláte osobní kasičku. Žalovaný v tomto sporu namítal, že je nemajetný, a žádal osvobození od soudních poplatků. Osvobození lze podle § 138 OSŘ získat, pokud to odůvodňují poměry účastníka, ale jen výjimečně a jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.

Žalovaný toto osvobození získal.

Žalobkyně ale dohledala, že žalovaný do svěřenského fondu vyčlenil značný majetek. Dovozovala, že to udělal proto, aby se mohl pouze tvářit, že je nemajetný. Kromě toho žalovaný v žádosti o osvobození od soudních poplatků opomněl zmínit, že je zakladatelem, správcem a patrně obmyšleným “svého” svěřenského fondu. Soud mu proto osvobození opět odňal. Žalovaný se odvolal.

Rozhodnutí soudu prvního stupně, shrnuté v citovaném rozhodnutí, nepůsobí zrovna šťastně. Soud dospěl k závěru, že žalovaný je společníkem společnosti. Tak tomu není: správce jen vykonává správu, není vlastník a nemůže si ubírat pro sebe.

Soud prvního stupně nicméně zjistil i to, že žalovaný z pozice správce nakládal s prostředky fondu skutečně jako s vlastními a platil z nich své soukromé platby. Čili si z fondu udělal osobní kasičku.

Následné rozhodnutí Městského soudu v Praze je propracovanější. Soud odpovídá, že “nemá námitky k výkladu institutu svěřenského fondu žalovaným”, připomíná ale, že žalovaný v žádosti o osvobození od poplatků svou roli ani nezmínil, což snižuje jeho důvěryhodnost. Soud také podotýká, že se žalovaný rozhodl “z vlastní vůle zbavit svého rozsáhlého majetku”, pročež “nemůže z takového jednání těžit pro účely dobrodiní osvobození od soudního poplatku”.

Zajímavé je, že rozhodnutí neuvádí, zda byl žalovaný skutečně obmyšleným –⁠ nebo snad jediným obmyšleným fondu. Není to ale nutné, jelikož majetek stejně používal pro sebe.

Shrnuto: fond má svůj účel. Neslouží k zakrývání majetku. Není osobní peněženkou správce. A nelze “vyčlenit” prostředky do fondu a nadále je používat pro osobní potřebu.

K úvaze soudu dodejme to, co se v usnesení neobjevuje, ale co musí zaznít. Jedna věc je sledovat založením fondu nekalý účel. Jiná je nashromáždit ve fondu prostředky a nadále je spravovat ke skutečně legitimnímu účelu. Je rozdíl mezi “odklonem” a mezi shromážděním zdrojů pro své děti. Žalovaný odklonil. Ale pokud by vytvořil fond, ze kterého by sám nečerpal, ale hradil výživné pro své potomky, závěr soudu by mohl být –⁠ a měl by být –⁠ jiný.

Vážně je správa fondu vždy výdělečnou činností?

Usnesení Městského soudu v Praze spis. zn. 68 Co 178/2021 ze dne 25. 5. 2021

Toto rozhodnutí je zjevně součástí rozsáhlého sporu rodičů o financích a péči o nezletilého syna. Přínosné může být i pro svěřenské fondy, třebaže spíše jako ukázka předčasné domněnky.

Soud řešil mj. to, zda je matka schopna výdělečné činnosti. Zabýval se tím proto, že soud nižšího stupně jí uložil povinnost platit výživné. V rozhodnutí soudu hrála roli i úvaha obou soudů, že “matka je objektivně schopna vykonávat výdělečnou činnost, když ji jako správkyně svěřenského fondu XXX, rodinný svěřenský fond, nejméně od ledna 2020 fakticky provádí”.

Z rozhodnutí však není patrné, zda soudy dospěly k závěru, že funkce svěřenského správce je v tomto případě vykonávána za odměnu nebo ne. Pokud to soudy skutečně nezjistily, je úvaha předčasná: může to být i tak, i tak. Svěřenský správce může pobírat odměnu, ale nutně nemusí.

Věcná plnění ano, vyklidit záleží

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 132/2020-53 ze dne 4. 5. 2020

Toto rozhodnutí souvisí se svěřenskými fondy spíše vzdáleně. Městský soud v Praze v konečném důsledku zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým měla žalovaná žalobci zpřístupnit nemovitosti.

Žalovaná byla jedním ze čtyř správců svěřenského fondu, která nemohla jednat samostatně. Žalobce navzdory tomu svou žalobu namířil jen proti ní, nikoli proti všem správcům. Požadoval tak (jak zaznělo v námitce žalované), aby soud uložil žalované povinnost, kterou nemohla splnit. Touto námitkou se soud detailně nezabýval.

Ačkoli rozhodnutí nepřináší pro svěřenské fondy zásadní novinky, přesto je praktické, jelikož soud potvrdil něco, co je ve vztahu k fondům již notorietou: plnění může mít i povahu užívacího práva k majetku ve fondu.

Výživné? Může být

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 69/2021-2609 ze dne 18. 5. 2021 a předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 6 P 352/2018-2501 ze dne 16. 9. 2020

Bitevním polem rodičů (obrat použil též odvolací soud) byla především otázka styku s nezletilými dcerami a vleklé vzájemné spory. Výše výživného se řešila spíše okrajově.

Právě zde však získal pozornost svěřenský fond, který ve prospěch dětí založila matka. Do fondu vyčlenila pozemky, které považovala za své, ale které mohou být součástí dosud nevypořádaného společného jmění rodičů. Klíčové je, že sama matka nemá příjmy z těchto pozemků.

Obvodní soud o změně výživného nerozhodl, jelikož vyšel z toho, že příjmy rodičů jsou přibližně stejné. Vyslovil však, že:

„a matce nemůže jít k tíži, že pozemky, ať ji její, či v SJM rodičů, vložila do svěřeneckého fondu nezl., navíc je též hodlá využívat pro nezl.”

(citováno včetně textové chyby).

Městský soud jako soud odvolací navázal (bod 23) a rozhodnutí potvrdil. Vyšel ze stejných úvah, svěřenským fondem se nezabýval.

Tato rozhodnutí považuji za důležité kvůli tomu, co v nich není: zdá se, že přinejmenším soud prvního stupně mlčky přijal, že svěřenský fond může sloužit k placení (či doplnění?) výživného. Soud nerozebíral konkrétní okolnosti; vzhledem k jiným převažujícím důvodům postačila informace, že obmyšlenými jsou nezletilé dcery.

To je pro mne klíčové: dokud se plní dětem a dokud se plní z vůle rodiče, pak „vše funguje” a není důvod ani stanovovat výživné rodiči, ani v zapojení svěřenského fondu spatřovat něco nekalého.

Závěrem

Nejenže se množí rozhodnutí o svěřenských fondech, ale začínají se objevovat zásadní otázky: co smí správce? Jak změnit statut? Jak s podnikáním?

Odpovědi naznačené výše nepovažuji za konečné. Ukazují však, že v případě fondů rozhodně platí staré dobré měřit raději třikrát, než se začne řezat. Dodávám: nechejte si při zakládání, změnách i správě fondu poradit. Neměřte ani neřežte sami. Další tahanice kvůli zapomenutému ustanovení za to nestojí. A zapomenout na děti, jak se to v jednom z případů stalo, nikdo nechce.

(Článek byl publikován též na webu Právní prostor, pod https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/sverenske-fondy-u-soudu-co-nam-za-posledni-rok-judikatura-rika.)