Praní špinavých peněz a opatření proti němu, také známé pod označením AML, evidence skutečných majitelů, povinné osoby a hrozící sankce. Vlna mediálního zájmu se přehnala, přesto by svěřenští správci a obmyšlení svěřenských fondů měli zpozornět. Proč?
S účinností od 1. 6. 2021 upravil a zpřesnil zákon č. 37/2021 Sb. o evidenci skutečných majitelů povinnosti obchodních korporací a svěřenských fondů. Zákon definuje evidující osoby (§ 2 písm. j), kterým ukládá povinnosti znát či přinejmenším zjišťovat svého skutečného majitele a zapsat ho do předělané evidence skutečných majitelů.
Mezi evidující osoby patří i správce, který musí zapsat skutečného majitele svěřenského fondu. Skutečný majitel je definován – a panují odůvodněné pochybnosti, zda správně – v § 6 odst. 3.
Nový systém si umí některé informace “natáhnout” (řečí zákona propsat, § 37) ze stávajících záznamů ve veřejném rejstříku nebo evidenci svěřenských fondů. To částečně snižuje administrativu, například může odpadnout nutnost podávat návrh.
Zákon počítá s tím, že evidence je veřejná jen částečně. Konkrétně informace o zakladateli nebo obmyšlených veřejná být nemá, ledaže s tím dotčené osoby souhlasily. Je asi jasné, že pochlubit se chtěl málokdo, protože svěřenské fondy jsou zpravidla vysoce soukromými nástroji pro správu rodinného majetku.
A tady se objevuje problém. Nově zavedený IT systém, spravovaný Ministerstvem spravedlnosti, sice představuje značný pokrok oproti předchozímu, ale vykazuje či vykazoval zásadní chybu.
Zaznamenal jsem více svěřenských fondů, kde splnili zákonnou povinnost krátce po založení fondu a skutečného majitele zapisovali hned, ještě předtím, než nový zákon 1. června nabyl účinnosti. Měli tak splněno.
Nový systém následně zcela správně propsal vložené údaje. Problém byl, že všechny nemilosrdně ukázal, a to bez rozdílu, zda šlo o jinak neveřejný údaj o zakladateli nebo obmyšleném. Chybou nové evidence tak došlo k porušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. b) a souvisejících zákona, který určuje, které údaje mají být širší veřejnosti k dispozici (a které naopak vidět být nemají).
Vznikla tak paradoxní situace: kdo povinnost plnil, byl chybou technologie “potrestán”. Kdo nebyl zcela korektní a počkal na novou úpravu, nemusel problém vůbec řešit.
V této nestandardní situaci se postiženým vyplatilo mít na své straně zkušeného experta na svěřenské fondy. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že úřady, které evidenci skutečných majitelů a související základní registry vedou, na podněty reagují a chyby napravují. Věřím proto, že se jednalo o ojedinělou nedokonalost systému, jejíž dopady už zakrátko neuvidíme.
Pokud vás podrobněji zajímá problematika skutečného majitele a s ní spojené povinnosti, velmi rád se vám budu věnovat a vše potřebné vysvětlím.
(30. 8. 2021)